Olga Hepnarová - tragédie na zastávce

10.7.1973 přijalo oddělení dopravních nehod Městské správy Veřejné bezpečnosti Praha oznámení o havárii nákladního vozu na tř. Obránců míru. Vozidlo řízené mladou řidičkou najelo na tramvajovou zastávku, kde čekalo několik desítek lidí. Tragédie na tramvajové zastávce otřásla národem.

Na místě v ten okamžik zůstali tři mrtví, sedmnáct zraněných. Bilance byla však jěště otřesnější, když v nemocnici později zemřelo dalších pět osob. Nehoda si tak vyžádala osm obětí, šest těžce a šest lehce zraněných. Vozidlo Praga RN řídila řidička z povolání, teprve dvaadvacetiletá Olga Hepnarová.

Šokující zjištění
Jako blesk z čistého nebe působilo doznání řidičky Olgy Hepnarové: "Na chodník jsem vjela úmyslně." S cílem zabít co nejvíc lidí. Měla to být pomsta rodičům a společnosti.
Svůj čin měla dostatečně promyšlený a předem připravený. Tramvajovou zastávku si dobře vytipovala. Aby se automobil pořádně rozjel musela být pod svahem. Dbala i na to, aby obrubník u zastávky nebyl příliš vysoký a aby byla zaplněna lidmi. Volba padla na stanici na Strossmayerově náměstí. Svůj první pokus si chladnokrevná Hepnarová v posledním okamžiku rozmyslela, protože se jí zdálo, že na zastávce nečeká dostatečný počet lidí. Smrtící jízdu tak uskutečnila až na druhý pokus. Ještě před svým činem zaslala Hepnarová dopisy do redakcí Svobodného slova a Mladého světa, v nichž popisuje důvody svého plánovaného činu.

Kdo byla Olga Hepnarová
Olga Hepnarová se narodila 30. června 1951 v Praze jako dcera bankovního úředníka a zubařky.  Škola ji nikdy příliš nebavila a nechtěla do ní chodit. Po čtvrtém neúspěšném pokusu se školou jí byla lékaři doporučena Dětská psychiatrickou léčeba v Opařanech. Devítiletku nakonec dokončila. Vyučila se uměleckou knihařkou a šla pracovat do Chebu.
V zaměstnání to ovšem bylo totéž. Pro špatnou morálku byla vždy velmi brzy propuštěna, nebo odešla sama během zkušební doby. Neměla přátele, nebyla oblíbená. Trpěla rozdílnými náladami a velmi snadno a často se dostávala do konflikních situací a dokonce se ve třinácti letech pokusila o sebevraždu. Stále se cítila ukřivděná a tvrdila, že se k ní všichni chovají špatně.
Stále častěji uvažovala o pomstě. Plánovala různé způsoby - vykolejení vlaku, výbuch a podobně.

Soud, rozsudek a trest
Vyšetřováním bylo prokázáno, že Olga Hepnarová jednala po dlouhodobé úvaze, svůj čin cílevědomě připravovala a byla si vědoma náslédků. Byla souzena za trestný čin dle § 219 trestního zákoníku, tedy vraždu. Ve znaleckých posudcích je uvedeno, že Hepnarová netrpí žádnou duševní chorobou, která by měla vliv na její rozpoznávací a ovládací schopnosti, prohlásili znalci z oboru psychiatrie, psychologie i sexuologie. Shodli se, že krátce před činem, v jeho průběhu i po něm si žena počínala rozvážně a chladnokrevně, nejevila známky poruchy vědomí, ani nebyla pod vlivem bludů, halucinací nebo apatické nálady.
Vražedkyně Olga Hepnarová byla tedy 6. dubna 1974 Městským soudem v Praze uznána vinnou v plném rozsahu obžaloby a odsouzena k nejvyššímu trestu. Tento rozdudek potvrdil Nejvyšší soud ČSR a posléze i Nejvyšší soud ČSSR, který sice její jednání překvalifikoval z vraždy na obecné ohrožení, ale trest smrti ponechal.
Přesto, že rozsudek smrti měl být vykonán v Roce ženy, nebylo možné učinit žádné ústupky. Žádost o milost, kterou podala její matka, Gustáv Husák (zastupoval tehdejší prezidenta republiky Ludvíka Svobodu ) zamítl. 12. března 1975 byla Olga Hepnarová v pankrácké věznici v Praze popravena.

Pro potřeby článku bylo čerpáno především z Muzea zločinu - www.kriminalistika.eu a dalších zdrojů na internetu. Foto: Muzeum Policie.

• Zpět kriminální případy